Ivan Ouhel: Geometrie a světlo, Verona, 2013

Ačkoliv rodinné zázemí a hudební nadání nasvědčovaly tomu, že Ivan Ouhel vykročí spíše po hudební dráze, byl od malička přitahován uměním výtvarným. V roce 1968 byl pro výrazné nadání přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. V pátém ročníku získal tzv. Ateliérovou cenu Akademie, díky které se dostal na měsíční stipendijní cestu do Itálie. Procestoval, spolu s několika spolužáky, křížem krážem celé Toskánsko, kde měl možnost tehdy ještě zblízka seznámit se s díly mistrů trecenta a quattrocenta, zejména pak Giotta, Masaccia, Piera della Francesca či Fra Angelica, jejichž mistrná malba mladého malíře zcela okouzlila. Obdivoval jejich zdánlivou jednoduchost a zároveň bravurní zacházení s prostorem a barvami. Nejsilnějším zážitkem pro něj byla návštěva hřbitovní kaple v malé vesničce Monterchi v Toskánsku s malbou Madony od Piera della Francesca. Dnes je sice tato malba již přenesena do samostatného muzea a na místě samém je jen kopie, ale i tak návštěvníkům svou prostotou, avšak zároveň monumentalitou, vyráží dech.
Není tedy divu, že si Ivan Ouhel Itálii zamiloval a zdá se, že ani tato země k němu není lhostejná. Hned podvakrát měl Ouhel možnost vystavovat na benátském Bienále, a to v roce 1984 a podruhé v roce 1988, kdy vystavoval dokonce hned osm rozměrných pláten, která sklidila četné ohlasy. Tehdejší ředitel Českého muzea výtvarných umění v Praze, Ivan Neumann, dal Ouhelovi kontakt na Petra Porçala, ve Florencii žijícího historika umění českého původu, který ho seznámil s mnoha tamními umělci a historiky umění, mimo jiné s Andreem B. del Guerciem či s malířem a lékařem Mimmem Rosellim. Ten se stal jeho velkým přítelem a výstavním druhem. Přes zdánlivě odlišné výtvarné výrazy si byli tito dva umělci od počátku velmi blízcí, o čemž svědčí i několik společných výstav. Za všechny jmenujme výstavu v Nové síni v Praze v roce 1993 a o dva roky později v San Salvatore al Monte ve Florencii. Že mají k sobě blízko dokládá i to, že v letních měsících po léta společně sdíleli Roselliho ateliér v Bagno e Ripolli u Florencie.
Že se Ivan Ouhel do Itálie rád vrací a je zde vítán, dokládá i letošní výstava v galerii Incorniciarte ve Veroně, která nese titul Geometrie a světlo. Název vychází z dosud nedokončeného cyklu obrazů, jejichž část již byla vystavena na sklonku minulého roku v Příbrami, část byla v době vzniku tohoto textu na výstavě v Trutnově, a malý střípek bude představen i italskému publiku ve Veroně. Ouhel bývá označován za krajináře, i když spíše než skutečnou krajinu zachycuje ve své tvorbě esence a dojmy z krajiny – světlené imprese, barevné kompozice a struktury. Krajinu v posledních letech převádí do jednoduchých geometrických tvarů, které sesazuje někdy až grafickým způsobem. Zároveň však tyto dokonalé geometrické konstrukce prolíná s živelnou, uvolněnou malbou, která vnáší do krajin život a vzruch.

Linda Sedláková