Karel Pauzer a Hana Purkrábková, 2015

Karel Pauzer

Sochař, kreslíř a grafik Karel Pauzer se narodil 4. prosince 1936 v Praze. V letech 1951 - 1955 studoval na Střední průmyslové škole bytové kultury v Praze, v letech 1955 – 1961 v ateliéru prof. Jana Kavana na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Samostatně vystavuje od roku 1969 (výstavy v tuzemsku, Belgii, Německu, Nizozemí, Polsku, Slovensku, Švédsku a USA). Svými díly je zastoupen v řadě veřejných a soukromých prestižních sbírek (Moravská galerie v Brně, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Galerie Klatovy/Klenová, Galerie výtvarného umění v Ostravě, České muzeum výtvarných umění v Praze, Národní galerie v Praze atd.). V roce 1992 se zúčastnil mezinárodního sympozia Pocta Octavianu Broggiovi v Litoměřicích. Od roku 1990 je členem výtvarného oboru Umělecké besedy v Praze, od roku 1991 skupiny Lipany. Žije a pracuje v Brunšově.

Výstava v Jindřichově Hradci představuje rozměrné biomorfní plastiky, které Pauzer konstruuje jako organismus, skládající se z různých prvků odvozených z přírody. Jsou to různá křídla, listy, drápy, stonky či jazyky, otevřená ústa etc. Modelovány jsou v polychromované keramické hlíně, kterou tu a tam doplňuje syntetická pryskyřice, ve formě křídel. Často vytváří jakési rodiny či tlupy, které jakoby zastihuje v různých náladách. Někteří hladově napínají tlamičky, jak ptáčata v hnízdě čekající na sousto od rodiče, jiní se chystají ke skoku, další si drží starostmi obtíženou listnatou hlavu...
Velkoformátové kresby na stěnách výstavní síně zobrazují rovněž různé přírodní prvky připomínající embryonální tkáně, buněčné kultury, v jakémsi procesu neustálého kolotání života.
Na travnatém pažitu před výstavní síní se na slunci vyhřívá psí skupinka z keramické hlíny, jíž autor nechal až na jisté polychromované prvky původní barvu materiálu.

Hana Purkábková
Sochařka Hana Purkrábková se narodila 19. srpna 1936 v Táboře. V letech 1951 až 1955 studovala na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni. Ve studiu pokračovala v letech 1955 až 1961 u profesora Jana Kavana na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1991 je členkou obnoveného výtvarného odboru Umělecké besedy v Praze. Samostatně vystavovala od roku 1977 na více než 30 výstavách (ČR, Belgie, Itálie, Německo a USA) a od roku 1962 se zúčastnila více než 70 kolektivních výstav (ČR, Francie, Německo a USA). Svými díly je zastoupena ve sbírkách v ČR i v zahraničí. V letech 1968 až 1992 se zúčastnila mezinárodních keramických sympozií v Československu a USA. V roce 1962 obdržela Čestné uznání na Mezinárodní výstavě keramiky v Praze a v roce 1987 cenu na mezinárodní keramické soutěži Qualdo Taddino v Itálii. Žije a pracuje v Brunšově.

Sochy Hany Purkrábkové jsou jako rodinné album, neb vychází z podob lidí a zvířat, jež potkává a vidí kolem sebe. Ač jsou leckdy ztvárněné s lehkou ironií, přesto je z nich patrná laskavost, s jakou se do daných modelů pouští. Tak tu máme několik paní, které se ujaly rolí hlídaček výstavy, sedí sice strnule, když na ně hledíme, ale máme pocit, že se pustí do hovoru, jakmile se k nim otočíme zády. Spáč si zívne, jedlík spolkne své sousto a mluvka dokončí svou větu. Tak věrně a výstižně jsou podány jednotlivé výrazy.