Zbyšek Sion, Nová tvorba, Praha, 2012

Od poslední velké výstavy Zbyška Siona uběhlo dlouhých šestnáct let. Po celou tu dobu zrála v jeho žižkovském ateliéru nová tvorba. V roce 1996 se konala velká retrospektivní výstava děl Zbyška Siona v Galerii Rudolfinum, která rekapitulovala jeho dosavadní tvorbu v plné míře. Přestože se Sion v dobách normalizace poměrně hojně zúčastňoval společných výstav v Čechách a na tehdejší možnosti i v zahraničí, jeho samostatné výstavy byly nečetné. Autor, jehož tvorba měla, byť vlastně podvědomě, velmi silný moralistní aspekt, nebyl oficiálními kritiky a kurátory podporován.
Sionovy obrazy s děsivou přesností poukazovaly na stav světa a specificky na mravní úpadek tehdejší společnosti a devalvaci morálních hodnot. Nastavení takto realistického obrazu v době, jejímž základním kódem bylo, že již zítra se mělo tančit všude, situovalo umělce mimo oficiální struktury. Jeho díla odrážela ohrožení základních lidských hodnot a s ním ruku v ruce jdoucí hrozbu postupného rozpadu lidského společenství. Nechuť k expresivně vyjádřené skutečnosti byla zřejmě důvodem toho, že v roce 1984 byla na poslední chvíli zrušena i jeho připravovaná samostatná výstava v Roudnici nad Labem, přestože byl již napsán i text do katalogu a vybraná díla. Budiž ke cti tamější Galerii moderního umění, že jako jeden z prvních výstavních počinů po tzv. sametové revoluci uspořádala právě výstavu Zbyška Siona. Ta byla jakousi prefací pro výstavu v pražské Galerii Rudolfinum. Zde tedy byly konečně, v míře dosud nenaplněné, českému publiku představeny bezmála čtyři dekády autorovy tvorby. Výstava se konala pod záštitou tehdejšího prezidenta Václava Havla a dočkala se zaslouženě velkého ohlasu v řadách odborné i laické veřejnosti. Pro mnohé může být tedy překvapivé, že se autor poté, kdy se mu pomyslně dveře všech výstavních síní otevřely, na tak dlouhou dobu odmlčel a pouze v roce 2004 se zúčastnil výstavního cyklu juvenilních prací umělců z okruhu Konfrontace v Galerii Ztichlá klika. Zbyšek Sion se však chce dobrat pravé podstaty světa, proto se v tichu a odloučení vzdaluje dennímu ruchu proměňujícího se času. Teprve v samotě ateliéru potkává sám sebe, má čas přemýšlet a číst. Nikým neviděna tak vznikala v maličkém ateliéru nová tvorba, která sice stále nese klasické prvky Sionovy malby – expresivní barevnost, četné literární (Ošálené srdce A. Rimbauda) i výtvarné odkazy k minulosti (Vzpomínka na Mikuláše Medka, Minotaurus), ale na rozdíl od starší tvorby je náhle oproštěna od dřívější výrazové brutality a neurotičnosti. Jakoby autor dospěl s lety k jistému zklidnění a laskavému nadhledu. Přestože se zlem a nepravostmi se není možno nikdy smířit, moudrost přijímá život tak, jak je. I záhadný bílý vetřelec,který se objevuje na posledních obrazech z roku 2011 je zobrazen v ikonickém klidu (Objetí s vetřelcem, Vetřelec v obrazu).
Dalším novým zajímavým aspektem Sionovy tvorby je jeho nostalgie pro informelu. Tento výtvarný směr vznikl v poválečné Francii, ale na československé scéně se objevil později, v nespecifických podmínkách přelomu 50. a 60. let. Válkou otřesené výtvarné umění se po roce 1945 odvrátilo od formálně dokonalého zobrazování vnějšího světa a přiklonilo se k existenci jako takové. Cílem nebyly již kvality malby samy o sobě, ale snaha jejím prostřednictvím zachytit lidské nitro. Jedním z čelních představitelů informelu v Československu byl velký inovátor a experimentátor Vladimír Boudník. Pracoval jako nástrojař a dílenský rýsovač a ke své výtvarné práci používal vše, co v dílně našel. Hřebíky, odstřižky plechu, matičky, zlomené šroubky, etc. vlisovával a vtloukal do plechových plátů, které pak propaloval autogenem. Takto získával matrice, z kterých tiskl grafické listy, které ještě barevně dotvářel. Na zdech starých domů nacházel náhodné obrazy ve skvrnách či opadané omítce, které obtahoval křídou a vymezoval vůči okolní fasádě. Zbyšek Sion považuje setkání s ním za jedno z nejsilnějších. Byl to tento český explosionista, který mu otevřel mysl pro experimentování a hledání nových výtvarných prostředků. To se odráží v nové umělcově tvorbě. Sion má za to, že možnosti informelu nebyly zdaleka vyčerpány, pouze přestaly být kvůli historickým okolnostem hledány. Dvě silné osobnosti československého informelu, kromě Boudníka ještě Antonín Tomalík, předčasně zemřely a mnoho jiných po roce 1968 odešlo do emigrace (Jan Koblasa, Čestmír Janoušek, Antonín Málek, Jiří Valenta). Sion se tedy k informelu vrací a zkouší se na strukturální malbu podívat jinak. Zatímco v 60. letech byla strukturální malba vršena na sebe, on jí roztahuje do plochy jako harmoniku, přičemž vlastní příběh obrazu je již vepsán do struktury. Každá uzavřená ploška jakoby představuje písmena. Zbyšek Sion k tomu říká: „Řazení těchto jednotlivin pak vytváří sémantický kontext. V těchto základních segmentech textury sedimentuje čas, který byl zapotřebí k jejich malířskému zpracování. Ivan M. Jirous jim říkal „pastičky na čas"." A nestačí mu to, u některých děl pak ještě takto vzniklou obrazovou strukturu (střed díla), následně přenáší rudkou či uhlem na papír (Morový sloup, Zítra kohout bude tančit všude, Komtur přichází na scénu) a dává tak frotáži zcela novou podobu. Návrat Zbyška Siona k informelu má v sobě cosi neočekávaného. To nejméně očekávané je ale vždy zdrojem nových energií. V dnešní poněkud stereotypně se odehrávající dynamice výtvarného života je připomínkou této polozapomenuté skutečnosti. Krása výtvarného umění spočívá právě v neočekávanosti cest, kterými se ubírá. Jeden ze Sionových obrazů nese titul Proč by měl starý orel křídla rozpínat, je to sice citát z básně T. S. Elliota Popeleční středa, ale v Sionově případě je na něj odpověď zřejmá...

Linda Sedláková

ČLÁNKY:

Linda Sedláková: Zbyšek Sion: Nová tvorba. Galerie Nová síň [online]. Vystaveno: neuvedeno [cit. 2013-10-31]. Dostupné z: http://www.galerienovasin.cz/vystavy/2012/sion-zbysek#/photos/1983.jpg