Jan Šafránek, O lidech, Danubiana, 2025

Výstava O lidech nabízí průřez tvorbou malíře Jana Šafránka, světoběžníka a bystrého pozorovatele, který skrze precizní klasickou malířskou techniku zachycuje svět s výjimečným a osobitým nadhledem. Ve svých živých a promyšlených kompozicích neúnavně zaznamenává okamžiky každodenního života, od ulic přes trhy, slavnosti, kavárny, bary až po galerie. Jeho obrazy zachycují běžné i absurdní situace vždy s něžnou, milosrdnou ironií, která vyvolává úsměv a podněcuje fantazii.

Šafránkův malířský styl se zformoval jako hned zcela vyzrálý již v 60. letech, kdy si vedle malování filmových panelů s mistrovskou lehkostí osvojil figurální malbu. V 70. letech byl Šafránek aktivní na pražské alternativní scéně, účastnil se neoficiálních výstav a undergroundových akcí. Podpis Charty 77 pro něj znamenal zásadní zlom, který vyústil v emigraci – nejprve do Rakouska a později do Austrálie, odkud podnikal rozsáhlé cesty po Tasmánii, Novém Zélandu, Tichomoří a Jižní Americe.

Autor, dnes střídavě žijící v Praze a ve Vídni, do svých děl promítá bohaté kosmopolitní zkušenosti. Přes všechny proměny geografických i osobních podmínek zůstává malířovým ústředním tématem člověk a jeho příběhy, ve kterých vždy najdeme typický šafránkovský humor, empatii a nadhled.

„Kdyby se na jedné výstavě sešla italská trojice obou Tomášů a Filippa z Brancacci kaple, vlámský Bruegel, jihoamerický Botero a severoamerický Edward Hopper, chyběl by v této nadčasové elitě už jen vídeňský Čech Jan Šafránek, aby byla parta úplná.“ Takto trefně to tehdy vystihl kongeniální sběratel domácího i světového umění Lubomír Hromádka, když spolu s neméně významným znalcem Jaroslavem Kořánem, obdivovali jeho první výstavu v pražské Galerii Gema před třiceti lety. Co si tehdy notovali, platí dodnes.

Tereza Petrželková