Ivan Ouhel a Eva Adamcová: Jihovýchod..., 2009

Sumatra, Jáva, Borneo, Sulawesi. Ostrovy v jihovýchodní Asii, které Ivan Ouhel a Eva Adamcová navštívili na sklonku roku 2008.

Indonésie je země plná barev, které na diváka útočí doslova ze všech stran, a to v nejroztodivnějších kombinacích. Kde jinde než právě zde, poblíž rovníku, je možno spatřit dívky oblečené do naprosto pro Evropana neslučitelných květovaných vzorů či odstínů papouška arara? To je nevyhnutelná inspirace pro malíře Ivana Ouhela, jehož jedním z hlavních témat jsou právě barvy. Vnímá je téměř jako živé bytosti, které je třeba naučit pospolu žít a existovat vedle sebe. Zabývá se otázkou, jak sousedství té či oné barvy ovlivní tu druhou a nás diváky na jeho plátnech vzrušuje právě ono napětí mezi zdánlivě nesmiřitelnými barvami. V nových dílech Ivana Ouhela můžeme vidět jednak onu indonéskou pestrost městských ulic, plných stánků, pobíhajících dětí, barevných fáborků i pestré mozaiky pohozených papírků. Na druhou stranu nás ale zavádí i do hlubin džungle, kde se mísí temně zelené se sytými hnědými. Doslova cítíme tu životodárnou sílu, jež se skrývá v hlubinách porostu. I tam, kde je zdánlivě poušť z ničehož nic vytryskne pramen. Nesmíme však zapomenout ani na světlo, tak odlišné od mírného svitu, jímž nás obšťastňuje mírné pásmo. V Indonésii se mění den v noc, jak by někdo stiskl vypínač. Není čas se loučit se zapadajícím sluncem. Na jednom z Ouhelových děl protíná tenký pramínek slunečního svitu temné plochy a kdes u kraje se modrá blankyt nového dne, zatímco na opačném konci dohasíná ten předešlý. A zas je zde cítit ona netrpělivost „už aby zase bylo světlo a svět se rozehrál všemi svými podivuhodnými barvami...".

Proti napětí barev Ouhelových děl z grafik Evy Adamcové dýchá, dá-li se to tak říci, klidná vyrovnanost či osudová odevzdanost. Nastane-li „musim hujan" - období dešťů, pak nezbývá než schoulený v kápi čekat, až se vyprší. Monotónní silné provazce deště bičují zemi od rána do večera a vzduch voní rozměklou zemí. Tváří tvář staleté kuželovité hoře, v jejíchž útrobách dříme horká láva, dostaví se pocit odevzdanosti. Vulkán se může kdykoliv probudit k životu. Nekonečnost horizontu, vyjádřená prostou linií, má v sobě sílu jednoduchosti.