Ivan Ouhel, Nové obrazy, Ostrava, 2011

Po čtyřech letech se malíř Ivan Ouhel výstavně vrátil do rodného města – Ostravy. Byly to roky bohaté na události, jež vnesly do jeho tvorby mnoho nových impulsů. Na jedné straně to byla práce na autorově monografii, která v jeho mysli oživila otázky a témata, jimiž se ve své tvorbě zabýval již dříve. Ta se nyní najednou tu a tam opět vynořila na nových plátnech – rotace, rozpustilé výhonky navazující na cyklus Vegetací z 80. let, náměty geometrií, barevností připomínající Toronta z roku 2005 - avšak zpracovaná s novým nadhledem a poučením. Přestože jsou obrazy svým vnitřním světem dějově velmi bohaté, ta tam je neklid minulých let. Dění pod a nad hladinou či zemským povrchem je plné radosti z krás světa a pohybu, malé barevné „mikroorganismy" hravě těkají obrazovou plochou, umravňovány čistými geometrickými prvky, které vymezují jejich prostor v rámci obrazu. A přestože jde často o červené a černé výseče či nekompromisní linky, působí na plátně spíše uklidňujícím dojmem. Vnáší do plochy klid a řád.

Druhým impulsem v malířově díle bylo několik návštěv Indonésie, jak vypovídají i názvy děl z posledních let. Poprvé tuto divukrásnou zemi navštívil v roce 2008, kdy se svoji manželkou jel navštívit syna, který tam vždy část roku žije a pracuje. Od té doby se do tohoto exotického světa vrací, kdykoliv se mu k tomu naskytne příležitost a jeho cesty nesou hojné plody, jak ukázala i tato výstava.