Ivan Ouhel, Pod povrchem, Danubiana, 2026

Tvorba Ivana Ouhela zaujímá v kontextu českého umění posledních desetiletí svébytné místo. Byl členem Umělecké besedy i volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, přesto si jeho malířský projev vždy zachovával výraznou individualitu. Přestože bývá často označován za krajináře, krajina v jeho díle nikdy nebyla pouhým obrazem konkrétního místa. Stávala se prostředkem k zachycení osobního prožitku, paměti, pohybu a proměnlivých vztahů mezi člověkem a okolním světem.

Výstava Pod povrchem představuje průřez autorovou tvorbou od 90. let až po jeho poslední obrazy. Nesleduje pouze chronologický vývoj, ale především motivy a otázky, k nimž se Ivan Ouhel během života opakovaně vracel. Vedle krajiny se významným tématem jeho tvorby stala také figura, často anonymní postava vystavená tlakům okolního světa. Postupem času však obě témata splývají a člověk se v jeho obrazech stává součástí přírody, nikoli jejím středem.

Pro Ouhelovu malbu je charakteristické propojení intuitivního prožitku s promyšlenou obrazovou stavbou. Z jeho tvorby se postupně vytrácí popisnost a krajina je stále více řešena jako konstrukce prostoru. Spontánně vrstvené barevné plochy, uvolněné malířské gesto a organické tvary se zde setkávají s liniemi, oblouky a geometrickými zásahy, které obrazům dávají rytmus a vnitřní řád. To, co vychází z bezprostřední zkušenosti krajiny, je postupně redukováno, zobecňováno a proměňováno v osobitý obrazový jazyk.

Významnou roli v autorově tvorbě hrála také zkušenost z cest. Vedle středoevropské krajiny se do jeho obrazů promítly pobyty v Kanadě i Indonésii. Kanadská zkušenost prohloubila jeho zájem o vztah organických struktur a geometrického řádu, zatímco Indonésie do jeho malby přinesla novou lehkost, barevnost a bohatství přírodních forem.

Název výstavy odkazuje k vrstevnatosti Ouhelovy tvorby. Pod povrchem jeho obrazů se odehrává neustálý dialog mezi přírodou a konstrukcí, intuicí a racionalitou, spontánností a řádem. Jeho díla tak nevypovídají pouze o podobě krajiny, ale především o způsobu, jakým člověk své okolí vnímá, prožívá a snaží se porozumět jeho vnitřním souvislostem. Jsou zároveň svědectvím o autorově mimořádné citlivosti k proměnám světa a o jeho schopnosti nacházet ve zdánlivě běžných věcech skryté vztahy a významy.