Jaroslav Horálek, Galerie České pojišťovny, Praha, 2004

Výstava nemnoha obrazů a několika kreseb Jaroslava Horálka (1954 - 1991) je připomenutím nedožitého jubilea, které by umělec oslavil letošního 10. listopadu. Zároveň je výstava přípravou a upozorněním na rozsáhlejší akci – soubornou výstavu z pozůstalosti Jaroslava Horálka plánovanou na červen a červenec 2005 do jednoho z pater zámku v Litomyšli.
Přístup do umělcovy pozůstalosti a možnost širokého výběru děl umožnily pro výstavu v České pojišťovně zapůjčit nejvýznamnější díla malířská i kreslířská bez časového omezení doby jejich vzniku. Od raných, převážně figurativních obrazů okouzlených expresionismem s postupně se prosazující uměleckou osobitostí a zesilujícím důrazem na barvu jako významotvorný fenomén směřuje Horálkova tvorba k barevně impulzívním, často abstrahovaným živočišným a rostlinným motivům, později i ke krajinám. Kromě živelné, robustní barevnosti objevuje Jaroslav Horálek světlo – žhnoucí světelný zdroj, nositele původu i zániku života. Poslední obrazy a kresby, které víc než krajinami jsou uměleckou meditací o podobnosti a rozdílnosti přírody a člověka, byly inspirované umělcovým pobytem na francouzském venkově, v kraji zvaném Ardéche.
Jaroslav Horálek svým dílem přísluší ke generaci, jež v těsné izolaci od světového výtvarného dění musela obtížně, ale o to cílevědoměji, hledat cestu k pravdivému uměleckému výrazu. V centru jejího zájmu byl člověk, lidská bytost se svými sny a touhami, se svými radostmi i bolestmi. I v Horálkově tvorbě byl ústředním tématem svět člověka. V začátcích byl jeho umělecký výraz ovlivněn nejen akademickým školením, ale záhy především postmoderními expresivními projevy hnutí Neue Wilde. Brzy se však prosadil svébytný „horálkovský" smysl pro deformaci, zkratku, grimasu a především posedlost barvou. Opatrné šedi narušil příval barev ve všech jejích odstínech a intenzitách. Obrazy se rozzářily vnitřním vyzařovaným světlem.
Později, kolem roku 1990, jej zaujala krajina, která nebyla pro něj pouhým výřezem viděné scenérie, nýbrž nekonečným prostorem přírodního bytí. Maloval krajinu živoucí vegetace, s osamělými stromy, tyčícími se skalami a hlubokými průrvami, maloval krajinu, která jej zcela okouzlila svou syrovostí a stopami dávných věků.
Nevelký soubor kreseb vytvořený během pobytu ve francouzském Ardéche navazuje pak následná tvorba po návratu domů – obrazy i další řada kreseb. Bohužel, přicházející malířské zralosti nezaměnitelné tvorby Jaroslava Horálka nebyl již vyměřen dlouhý čas...
Časový, intelektuální i mentální odstup a nové zhodnocení díla již uzavřeného mnohé umělecké aspekty, dříve možná obtížně čitelné, poodhaluje jasněji. Změna společenského klimatu a nové přístupy mohou dovolit hlouběji a vícevrstevnatěji pochopit a intenzivněji prožít tvorbu malíře bytostně spjatého s českou výtvarnou scénou.

Na výstavě se podílela Galerie Gema.