Jaroslava Bičovská: Černobílá fuga, 2017
Kurátor: | Linda K. Sedláková |
---|---|
Místo konání: | Galerie Gema, Máchova 27, Praha |
Termín konání: | 6. 10. až 17. 11. 2017 |
Kontakt: | www.gemagalerie.cz |
Otevírací doba: | pondělí-pátek od 13:00 do 18:00 |
Kurátor: | Linda K. Sedláková |
---|---|
Místo konání: | Galerie Gema, Máchova 27, Praha |
Termín konání: | 6. 10. až 17. 11. 2017 |
Kontakt: | www.gemagalerie.cz |
Otevírací doba: | pondělí-pátek od 13:00 do 18:00 |
narozena 12. 8. 1945 v Brandýse nad Labem.
Jaroslava Bičovská od počátku inklinovala ke grafice a kresbě. Začínala v nakladatelství Vyšehrad, nejprve jako administrativní pracovnice a později jako technická a výtvarná redaktorka. Zde začala ilustrovat své první knížky. Pak se však vdala, bydlela v Brandýse nad Labem, věnovala se mateřským povinnostem a rázem tak ztratila veškerý kontakt s Prahou a výtvarným děním. Po mateřské nemohla dlouho najít práci, až nakonec začala vymýšlet a kreslit pro časopis Naše rodina velmi úspěšné obrázkové příběhy pro děti. Jeden rok dokonce vycházely i v dětském časopise Usáma v Sýrii.
V průběhu let se její zájem obracel stále více k volné malířské tvorbě. V roce 1976 si vybudovala malý ateliér a rozhodla se opustit komiksovou tvorbu a naplno se věnovat malbě. Té se však absolventka grafické školy učila sama, a tak jí nikdo neulehčil první kroky při osvojování nové techniky. Za své vzory považuje Davida Hockneyho a Hanse Hartunga, jehož obrazy jsou koncipovány na čáře, což jí – bytostné kreslířce - bylo velmi blízké.
Již první figurální obrazy z osmdesátých let minulého století, velmi tmavého ladění, zobrazující zejména postavy hudebníků a komediantů, prozrazovaly zvláštní snový svět Jaroslavy Bičovské, oscilující mezi realismem a abstrakcí. Téměř hyperrealisticky podané figury se vznáší v abstraktním prostředí, chvějícím se dojmy vyplývajícími z jejich činnosti. V obraze Jamsession z roku 1989 je skoro hmatatelná hudba obklopující vyobrazené muzikanty.
V devadesátých letech nabrala abstraktní linie v obrazech Bičovské silnější dech, ale strhující atmosféra děl zůstala. Setrvaly hudební motivy (Unisono, Da capo, Silensio, Sólo...) neb díky mamince pianistce je hudba v Bičovské velmi silně zakořeněna. Mimo to se objevila témata akce, pohybu a proměny (Rašení, Zjevení, Znamení, Podvečer...).
V té době se také Bičovské začíná otvírat dosud nedostupný svět za hranicemi. Před revolucí se dostala díky sňatku s dr. Charifem Bahbouhem, CSc., původem Syřanem, „pouze" do arabského světa – Sýrie, Libanonu a Alžíru. Tamní kultura se jí dostala pod kůži, zejména pak kaligrafie, která jí byla velmi blízká (Záznam krásného dne, Návštěva Damašku...). V roce 1990 s manželem založili nakladatelství Dar Ibn Rushd, zaměřené na vydávání publikací z arabského světa. Většinu knih Jaroslava Bičovská typograficky upravila a navrhla obálky, mnoho z nich i ilustrovala.
Při kreslení používá zvláštní techniku, kdy si kresby nejprve do papíru ryje, a pak teprve sahá po tužce a barvách. Čára se jí zdá příliš konkrétní a rytím se brání absolutnímu realismu.
Po roce 2000 dochází k proměně barevné palety, snad i částečně díky bezpečnému ovládnutí malířské techniky, Bičovská volí jasné, až zářivé barvy. Novou tvorbu představují drobné akvarely a plátna, která se po čistě abstraktním období vrací opět na pomezí abstrakce a reality. Sálá z nich nefalšovaná radost z žití, z vidění krásy kolem sebe a malířská jistota. Bičovská v nich zachycuje vše, co je jí blízké – krajinu kolem řeky v Brandýse nad Labem, zámecký park či vlastní zahrádku.
Na výstavě v Nové síni v roce 2014 se pak kromě expresivně barevných děl objevila i šestice černobílých kreseb, které svou nekompromisní čistou linií všem návštěvníkům vyrazily dech. Bičovská v nich ukázala, jak pevně svírá v rukou otěže linií a kontur a jak precizně, bez zbytečných "řečí" je schopna zachytit podstatu a náladu věci. Postupem času černobílých kreseb přibývalo a zprvu malý pramínek se tak stával silnou kolotající řekou. V roce 2016 kmenová galerie Jaroslavy Bičovské Galerie Gema, po letech znovu otevřela vlastní výstavní síň a bylo nasnadě, že autorce nabídne vbrzku výstavu. Ne však ledajakou – ryze černobílou, včetně pláten! Autorka se, dle našeho názoru, této výzvy nezalekla a vystavená díla jsou toho jasným důkazem.
Linda K. Sedláková