Jiří Sopko, Vlna za vlnou, Danubiana, 2024

Jiří Sopko je řazen odbornou literaturou k nejvýznamnějším představitelům české figurální tvorby. Jeho tvorba se vyznačuje velmi osobitým, zcela nezaměnitelným autorským rukopisem, výraznou barevností a vnitřní poetikou. Nedílnou součástí Sopkova uměleckého projevu je typický křehký humor. Sopkova díla jsou nezařaditelná, zcela originální, nadčasová.

Již od sedmdesátých let Sopko rád seskupuje své obrazy a motivy do trojic. První skutečné triptychy, tedy soubory obrazů spojené motivem, kompozicí, se objevují četněji až od roku 1989 a jeho malířskou tvorbu na čas zcela ovládly kolem roku 2000, kdy Sopko opakovaně zobrazuje trojice statických postav, objektů či geometrických kompozic, přičemž jednotlivé části triptychu rozehrává jako barevné mutace. Pozdější tvorba 21. století se dál vyvíjí v motivických řadách a cyklických návratech, kde však není samotný námět klíčový. Hlavní roli zde hraje barva, nezřídka redukovaná na vztah dvou tónů. Jako vlna za vlnou se motivy opakují znovu a znovu, avšak v každém výskytu s prvky hravé odlišnosti.

Jedním ze stěžejních témat, ke kterým se Sopko od konce 80. let pravidelně vrací, ať už u solitérních děl či polyptychů, jsou motivy spojené s vodou, obrazy plavců, koupajících se postav, vln či širého moře.

Galerie Gema a Danubiana Meulensteen Art Museum představují dosud nejrozsáhlejší sbírku diptychů, triptychů a sérií z období 1989–2022. Výstava je sestavena převážně ze sbírek Galerie Gema a doplněna o díla ze soukromých a galerijních sbírek.