Miroslav Martinovský, Exponovaný čas, Novoměstská radnice, 2015
Kurátor: | Linda K. Sedláková |
---|---|
Místo konání: | Karlovo nám. 1/23, Praha 2 |
Termín konání: | 15. 9. - 18. 10. 2015 |
Kontakt: | www.galeriegema.cz |
Kurátor: | Linda K. Sedláková |
---|---|
Místo konání: | Karlovo nám. 1/23, Praha 2 |
Termín konání: | 15. 9. - 18. 10. 2015 |
Kontakt: | www.galeriegema.cz |
Známý fotoreportér představuje průřez svou celoživotní tvorbou. Během profesního života prošel řadou periodik a v roce 1975 převzal v Amsterodamu v prestižní soutěži World Press Photo 1. cenu v kategorii sport za snímek Poslední pokus. Výběr sportovních snímků je k vidění v 1. patře Galerie ve věži Novoměstské radnice, v druhém patře soustředil unikátní fotografie Prahy pořízené dírkovou komorou. V dalších výstavních prostorách ve věži jsou vystaveny snímky pro časopisy, portréty slavných osobností a umělecké fotografie.
Miroslav Martinovský (1945) celý život byl a je fotoreportérem. Když mačká spoušť, nikdy nezáleží na tom, zda zrovna pracuje pro nějakou redakci nebo je na volné noze. Prostě fotografuje. Už pět desítek let, obyčejné věci a obyčejné lidi (pravda, občas i lidi neobyčejné a věci zvláštní), avšak neobyčejným způsobem.
Začínal klasicky, jako fotoreportér - elév v deníku Lidová demokracie. Po maturitě na Střední průmyslové škole grafické (1963, průmyslová a užitá fotografie), kde ho ovlivnili tak dobří učitelé jako byli fotograf Josef Ehm, historik fotografie Rudolf Skopec a odborník na fotografické technologie Jan Schlemmer, v tomto deníku začal pracovat.
Fotit samozřejmě musel všechno, takové je poslání fotoreportéra v novinách, ale významným bodem jeho zájmu se stal sport. Z atletického hřiště také pochází fotografie Poslední pokus, se kterou získal nejvýznamnější ocenění: 1. cenu v kategorii Sport v celosvětové soutěži World Press Photo (1975). Snímek charakterizuje to, co je pro Martinovského fotografování světa typické: vyhmátnout z toku času okamžik, který je podstatný pro jeho pochopení - a dokázat tyto okamžiky najít tam, kde jiní ani nezdvihnou oči, natož, aby stiskli spoušť. V případě Posledního pokusu ten výmluvný okamžik nenašel na olympiádě či světovém šampionátu, ale na malých závodech dětských sportovců kdesi na východním Slovensku.
Lidová demokracie již dávno zanikla, stejně jako týdeník Sedmička pionýrů, kde Miroslav Martinovský působil od roku 1968 do roku 1992, i kdysi vlajková loď české novinové žurnalistiky Mladý svět, jehož fotoreportérem byl dalších pět let. Od roku 1997 je volným novinářem. Jeho fotografie, které tvoří nejpodstatnější část výstavy Exponovaný svět, však zcela bezu problémů žijí, a když stárnou, tak tím správným způsobem - tak aby byly ostrým a výmluvným obrazem doby, o níž vypovídají.
Specifickou částí Martinovského tvorby jsou snímky tím nejjednodušším fotoaparátem světa, dírkovou komorou. Fotograf tu už pětadvacet let experimentuje s formáty, konstrukcemi i materiály a hledá hranice toho, co sotva spatřitelný otvor, nahrazující čočku, dokáže zachytit. Kdyby chtěl filozofovat, mohl by tvrdit, že v této jednoduchosti hledá ten pravý kořen fotografické tvorby, nějaký kámen mudrců kresby světlem a nepochybně by se našlo dost takových, kteří by to brali vážně. Nedělá to a ví proč - jen tou dírkou fotí. Dobře fotí. Jako všemi objektivy a jako celý život.
Jaroslav Veis
Články: