Vojtěch Horálek patří do mladší generace tuzemských umělců, kdy trochu netradičně vzhledem k výrazné progresi virtuální techniky, zůstává Horálek věrný klasickým technikám malby, která je zároveň jeho dominantou jeho tvorby. Inspiraci Horálek většinou čerpá ze svých mladistvých zálib, okolí jeho bydliště a rodiny, která je výrazně umělecky založená. Jedním z jeho typologických prvků je komponování fragmentů reality do syntetického celku, ve kterém následně dochází ke složité struktuře obrazové a významové hry. Část jeho děl je věnována Francii, kde Horálek jistou dobu studoval a čerpal inspiraci, zejména z tamějšího živelného života na tržištích, kdy vyprodukoval sérii menších formátů naplněných jak figurálními, tak materiálovými postřehy. Malby Vojtěcha Horálka tak představují vyhraněnou pozici v aktuální české výtvarné scéně, kdy její základy vycházejí ze zdejšího prostředí skombinované s dialogem počátků moderní malby.