Jakub Sýkora si za svého výstavního partnera pro hradeckou výstavu zvolil svého bývalého profesora z pražské Akademie výtvarného umění prof. Jiřího Sopka, se kterým v prostorách Gočárova Sboru kněze Ambrože vede pomyslný Barevný dialog. Co mají oba společného je práce v sériích, touha podívat se na jeden a týž motiv znova a znova, v nových barevných i prostorových souvislostech, aniž by však obrazové téma vyčpělo a stalo se bezduchým. Děj vybrané necelé dvacítky děl těchto autorů je u obou vědomě v pozadí, u Sopka dominují velké rytmizované barevné plochy, které však nepostrádají vnitřní napětí a jistou majestátní monumentálnost. Oproti tomu Sýkorovy obrazy jsou o poznání živější, členitější a dynamičtější. V Sopkových obrazech se jako by již pohyb zastavil, zatímco ze Sýkorových sálá jeho plynutí. Mluvíme-li tedy o dialogu, pak Sopkovy obrazy jako by říkaly ZDE, a Sýkorovy na to odpovídaly NA CESTĚ.